NHL.cz na Facebooku

Petr Adler: Železný Mike tajnou zbraní KHL v boji s NHL o Čínu

21. března 2017, 21:53

Petr Adler

Ruská KHL se chystá na otevřenou válku s NHL. Zda půjde o bitvy zákopové nebo zda půjde o moderní válečnictví, to zatím není jasné ani jedné ze stran. Ví se jen, že jde o trh, který obě soutěže považují za panenský, a současně za Eldorádo. Jde o Čínu. Takže se dnes nikdo moc nediví sdělení, že čínský klub Rudá hvězda Kunlun má za nového kouče slavného veterána Mikea Keenana (na snímku).

Keenan má na účtu vítězství ve Stanleyově poháru (1994, New York Rangers). Má doma také Gagarinův pohár (2014, Metallurg Magnitogorsk). Tohle se zatím nepovedlo žádnému jinému koučovi.

Na první pohled to vypadá, že KHL hodila rukavici NHL: hin sa hukáže, kdo ovládne čínský trh, vy pápěrkové a saláti. Máme dolarů stejně jako vy, a nějaké exhibice mezi mužstvy, která se ani nedostala do turnaje o ten váš Stanleyův pohár (Los Angeles Kings a Vancouver Canucks) nás nezneklidní.

Je ovšem pravda, že NHL se tváří, jako by se nechumelilo: z toho si neděláme žádné vrásky. Jestli všichni chceme pomoci rozvoji zájmu o hokej v Číně, místa je tam dost pro všechny.

Tomu se říká pokerový obličej (v cizí řeči: poker face).

Je sice známo, že se KHL nijak neomezuje nějakými mzdovými stropy, stejně, jako se stává někdy až se železnou pravidelností, že hráči dostávají výplaty teprve poté, kdy mužstva uspokojila ostatní věřitele.

Prostě: Divoký Východ, kde platí, že vítězí ne ten, kdo dovede tasit nízko zavěšené kolty dříve než soupeř, ale ten, kdo je rychlejší v souboji peněženek a představivosti. A někdy také, pochopitelně, kdo je bezohlednější.

Nápad přivést do Číny kanadského kouče, tu oslavovaného, tu proklínaného, ale v každém případě slavného, patří mezi ty geniálnější. Nikdo nečeká (ani nevytrubuje), že Kunlun vyhraje Gagarinův pohár hned v příštím ročníku KHL. Všichni ale vědí, že Keenan už svojí přítomností dostane Rudou hvězdu na přední stránky novin. O rozhlase, televizi nebo internetu ani nemluvě.

A o nic moc víc nejde.

Rusky trumf z Kanady

Říká se mu dodnes Železný Mike. Veteráni NHL si o něm s velikým potěšením vyprávějí příběhy, které se ohromně podobají krvavě strašidelným pověstem ze zapadlých pueblos někde na texaské hranici, kde desperados přepadali vlaky a šerifové chránili údajnou čest něžných a prý dosud počestných dívek, aby náhodou nepadly do osidel ďáblových. Někteří dokonce pomýšleli, že by ty příběhy dali dohromady a podělili se o ně s davy příznivců nejrychlejší kolektivní hry světa. Jenže si pak uvědomili, že by muselo jít o obecenstvo starší alespoň pětadvaceti let.

A tak z bestselleru sešlo.

Jeden z příběhů, který se pohybuje na hranici vkusu, by ale mohl obstát:

Stalo se to prý při výběru hráčů (draftu) roku 1988 v Montrealu.

V předvečer té slávy si Mike Keenan po dobře večeři odskočil. U vedlejší mušle stal mladík. Oba páni mlčky vykonávali potřebu, když se mladík ozval: “Vy jste pan Keenan, že?”

Keenan přisvědčil. Pak se zeptal, s kým má tu ěest. Mladík se představil. Z důvodů taktu ponechme jeho jméno zahaleno v tajemství. Můžeme snad pouze naznačit, že jeho přezdívka se nápadně podobá přezdívce hlavní postavy amerického televizního seriálu Dallas.

“Jestli jste chytrej,” řekl mladík, “jestli jste, pane Keenane, opravdu tak chytrej, jak se o vás vypráví, vyberete si mě zítra hned v prvním kole. Když zaváháte, bude pozdě.”

Keenan zalapal po dechu: “A proč bychom si měli vybrat právě vás?”

Načež mu mladík vysypal spoustu svých kladů, od skvělého bruslení, přes vynikající střelu, skvělé schopnosti při vhazování, prostě, přednesl mu zprávu, jakou by napsal jedině skaut, který nejen ví, o čem (a o kom) píše, ale navíc má čich na nadané hráče.

“Hm,” uzavřel rozhovor Keenan.

Po nezbytné hygieně si páni obřadně potřásli rukama. Keenan se vrátil ke své společnosti. Obrátil se na své skauty s otázkou, koho vedou na svých seznamech pro výběr jako prvního. Skauti řekli jméno, a Keenan se poptal na mladíka, s nímž se právě seznámil tak svérázným způsobem. Skauti mu sdělili, že toho vedou jako druhého. Tedy dobrá, nařídil Keenan, toho vybereme jako prvního, abychom náhodou něco nezmeškali.

Chicago Blackhawks si pak skutečně onoho mladíka vybrali jako svého prvního hráče, celkem jako osmého v pořadí.

Jen tak pro srovnání: jedničkou tenkrát byl Mike Modano, a finský blesk Teemu Selänne přišel na řadu až o dvě místa později, jako desátý.

Na přímou otázku (o mnoho let později) Keenan tvrdil, že si stejně myslí, že ho onen nejmenovaný hráč sledoval hned od začátku večera, a že ho v té místnosti načapal zcela záměrně. Že to nebyla žádná náhoda. A ne, tohle mu rozhodně nevadilo: chlap šel za svým cílem, řekl, a šel za ním chytře.

Jak koučuje Železný Mike?

V první řadě, nikdy se nebál sporů se svými hvězdami. Dokázal odkázat do mezí, které považoval za patřičné, i třeba Bretta Hulla nebo Trevora Lindena.

S koučováním začal u lacrosse. To je sport někdy drsnější než hokej. Je, mimochodem, zajímavé, že mnohý dobrý hráč lacrosse se později stal vynikajícím hokejistou (namátkou třeba: Joe Nieuwendyk).

“Uvědomil jsem si, že mám co dělat se skupinou, a současně i s jednotlivci, a že je musím přesvědčit, že mají na to, aby dělali věci, které si snad ani neuvědomují,” vysvětluje Keenan. “Jakmile hráči uvěří, že mohou dosáhnout cílů, které jim předestíráte, uvidíte, jak se změní motivace jak jednotlivých hráčů, tak celého mužstva.”

Samozřejmě, Keenan měl určitou dávku štěstí: hned za mlada se mu do rukou dostali takoví hráči, jako nastávající hvězdy NHL Dale Hawerchuk nebo Larry Murphy.

“Že na to mají,” říká Keenan, “to bylo jasné od začátku. Moje úloha spočívala v tom, že jsem se snažil je vést, aby se zlepšili, aby se o hokeji naučili co nejvíce, aby získali sebedůvěru, která by jim dovolila dosáhnout vyšších cílů než těch, na které mysleli původně.”

To, vysvětlil Keenan, znamenalo, že jako kouč nejen učí a uděluje pokyny, ale také staví hráče do situací, v nichž může předvést, co dovede. I když se mu to někdy nepovede, musí cítit koučovu důvěru.

Ovšem, i ten kouč potvrzuje, že žádný učený nespadl přímo z nebe: “To je jako u učitelů. Když začínáte, večer co večer trávíte hodiny přípravami. Když jste zkušenější, pořád se musíte připravovat, ale děláte to chytřeji, ne usilovněji. Jistě, trávíte nad tím zhruba stejné množství času, ale už nejste v nepopsané krajině.”

Kouč, který chce dosáhnout met nejvyšších, nesmí být tak hloupý, aby neuznával úspěchy svých kolegů. Proto, říká Keenan, se na dálku učil od Ala Arboura, který tehdy přivedl New York Islanders k dynastii ve Stanleyově poháru. Proto se snažil pochopit, co dělá dobře Glen Sather, který s Edmonton Oilers převzal štafetový kolík právě od Arboura. Proto sledoval Pata Quinna, který věděl, jak připravit mužstvo na všechny možnosti, ke kterým může dojít. Proto si dodnes rozebírá, co a jak dělal Scotty Bowman.

“Tady nejde o souboj kouče proti koučovi,” zdůrazňuje Keenan. “Jistě, kouč musit umět připravit mužstvo, ale odehrají to jenom hráči. Jistě, kouč odpovídá osobně za to, koho a kdy poslal na led a s jakým úkolem, a může tam poslat jen ty hráče, které má v sestavě, ale jinak všechno stojí a padá jedině s hráči.”

A mít v sestavě hvězdy, joj, to se to pracuje, dodává Keenan: “Vynikající hráči chápou hru, chápou odstíny, chápou úlohu mužstva. Kouč odpovídá za to, že jim dá možnost hrát tak, jak dovedou.”

Hlavní je, uzavřel Keenan, že i ten nejzkušenější kouč se musí pořád učit.

“Dodnes vím o jednom zápasu, který jsem zvoral,” řekl nedávno. “Bylo to ve finále Stanleyova poháru (Chicago Blackhawks proti Pittsburgh Penguins) v roce 1992. Nechal jsem se unést tím, že jsem nesouhlasil s rozhodnutími Andyho Van Hellemonda. Mario Lemieux nafilmoval skvělý pád v prostřední třetině, a vytrhl při tom hokejku z ruky našemu obránci Igorovi Kravčukovi. Jaromír Jágr využil příležitosti a dal nám branku.”

Keenanovo rozčilení se tehdy přeneslo na zbytek mužstva. Penguins vyhráli, a nakonec vyhráli nejen to utkání, ale odvezli si domů i ten pohár.

Tak něco takového, pokrčil rameny Keenan, se mi už, doufám, nikdy nestane.

Takového chlapíka budou tedy mít na střídačce hráči kunlunské Rudé hvězdy. Mají se nač těšit.

A příznivci jejich mužstva (i celé KHL) jakbysmet.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.

'];