Petr Adler: Marnerův případ dokazuje, že hokej nejsou jenom číslice

6. srpna 5:25

Petr Adler

Kyle Dubas vypadá na první pohled jako intelektuál. Už jen ty obrovské brýle mu dávají zdání přinejmenším středoškolského profesora. Je mu 33 let, je generálním manažerem jednoho z nejmocnějších mužstev NHL, Toronto Maple Leafs, a už druhou sezónu za sebou vzbuzuje zvědavost ostatních činitelů soutěže tím, jak se nedovede domluvit na nové smlouvě s hráčem, kterého považuje za hvězdu.

William Nylander loni podepsal novou smlouvu několik minut před vypršením nejzazšího času 1. prosince. Smlouva je nezřízeně lepší a výhodnější pro hráče. Následující výkony mladého Švéda navíc vzbudily prapodivný dojem hráče, který neměl tušení, do čeho vlastně jde, a je tudíž naprosto nepřipravený. Omluvy, že mu chybělo úsilí tréninkového tábora dodnes zní jako výmluvy: kdyby šlo jen o souhru se spoluhráči, dejme tomu, ale on delší čas nestačil ani tělesně.

Letos se hokejový svět podivuje stále protahovanému jednání s Mitchellem Marnerem. Mladý útočník v předcházející sezóně předvedl výkony, o jakých se hvězdám mužstva Johnu Tavaresovi a Austonu Matthewsovi mohlo jen snít, takže dal už tehdy najevo, že si zasluhuje přinejmenším stejnou odměnu jako oni.

Jenže současný vztah mezi mzdovým fondem Maple Leafs a mzdovým stropem NHL něco takového neumožňuje. Brání mu v tom předchozí smlouvy, které s hráči uzavřel Kyle Dubas.

Podobnost čistě náhodná?

O tři roky mladší generální manažer Arizona Coyotes John Chayka je Dubasovi v lecčems podobný. Třeba v tom, že mužstvo, které řídí, je neúspěšné až zarážejícím způsobem. Ano, Dubasovi Maple Leafs se v posledních sezónách pravidelně dostávají do pohárové soutěže, ale vypadávají z ní stejně pravidelně hned v prvním kole.

Coyotes, ať už se jmenovali Phoenix nebo jako dnešní Arizona své příznivce tohoto trápení šetří tím, že se jim soutěž o Stanleyův pohár vyhýbá obloukem.

V jedné věci jsou na tom Chayka a Dubas stejně: oba jsou kardinály nového náboženství, řečeného analytika, což je pokus o výklad statistických údajů o hráčích a mužstvech. Kdyby jenom to: jde o zásadní rozhodování o hráčích a mužstvech pouze na základě číslic.

Chayka se před příchodem ke Coyotes činil co analytik podniku Stathletes, Dubas dokonce vystudoval sportovní řízení (sports management) na Brockove universitě v ontarijském městečku St. Catharines, zhruba 120 kilometrů po silnici od Toronta.

Ta universita se jmenuje po generál-majorovi Šíru Isaacovi Brockovi, který ve válce roku 1812 hájil tzv. Horní Kanadu (Upper Canada) proti Spojeným státům.

Po dokončení university se Dubas stal hráčským zástupcem. Pracoval pro Uptown Sports Mnagement. Měl za úkol zastupovat Kylea Clifforda (dnes Los Angeles Kings) a Andrewa Desjardinse (dnes Adler Mannheim, dříve Chicago Blackhawks a San Jose Sharks). Poté, kdy se oba hráči zřekli jeho služeb, aby hledali pomoc u jiných zástupců v jiných podnicích, nechal Dubas zastupování. Vrátil se do služeb mládežnického mužstva ontarijské hokejové ligy (OHL) Sault Stě. Marie Greyhounds, kde si už jako studentík přivydělával. Začal jako děvečka pro všecko, a postoupil až k vyhledávání mladých hráčů co skaut. Měl to dost jednoduché: ve vedení mužstva měli prsty jeho otec a děd. Ty mladý Dubas doslova oslnil statistickými vzorci, a nakonec vznikla pověst, že za úspěchy mužstva mohou právě jeho výpočty. Úloha bývalého hráče Tampa Bay Lightning Sheldona Keefeho, který mužstvo řídil ze střídačky, nějak zapadla.

Tak se Dubas dostal do Americké hokejové ligy (AHL) až k torontské pobočce Maple Leafs, Marlies. Přivedl tam s sebou Keefeho a Marlies v roce 2018 vyhráli obdobu Stanleyova poháru pro AHL, Calderův pohár. Presidenta Maple Leafs Brendana Shanahana Dubasovy výpočty nadchly tak, že ho najmul do úřadu asistenta generálního manažera. Pod zkušeným vedením Loua Lamoriella se Dubas podílel na výzkumu a vývoji, zatímco kolega Mark Hunter, další asistent generálního manažera, měl na starosti věci čistě hokejové.

Z těch dvou asistentů rozuměl hokeji a hokejistům jen jeden. Když Lamoriellovi vypršela smlouva, najal Shanahan co jeho nástupce toho druhého. Výslovně tenkrát řekl, že  Dubas dostal přednost kvůli své vědecké pokrokovosti (a znalosti, jak zacházet s číslicemi).

Mark Hunter raději odešel.

Hokej na rozcestí

Jistě, je zajímavé vědět, jak který hráč umí podržet puk, jak dovede přihrát, jak je rychlý, jak dělá to nebo ono, jenže nic z toho vlastně nedefinuje, jaký to je hráč, jak a v čem je důležitý pro mužstvo, a (na profesionální úrovni) kolik si za to všechno zaslouží dostávat peněz.

Hráčům, budiž přírodě žalováno, se ty statistiky zalíbily také. Používají jich ku svému prospěchu při jednáních o nových smlouvách: XY má stejná čísla jako já a bere o deset tisíc ročně víc. Samozřejmě vědí, že číslice nic neříkají o rozdílech v užitečnosti pro mužstvo. Když mohou generální manažeři, proč ne oni.

Nezapomenutelný Ivan Hlinka měl prostinkou definici: začíná to 0 - 0, trvá to třikrát dvacet minut, a puk je kulatej. To, říkával, je celá věda jménem hokej.

Když koučoval v NHL Pittsburgh Penguins, udivil mnohé tím, že se velice nerad nechával obtěžovat sezením u videa, aby posoudil, jak na nastávajícího soupeře: budeme hrát, říkával, co umíme, a buď budeme lepší, pak vyhrajeme, nebo nebudeme, a pak nám nepomůže ani svěcená voda, natož nějaké video.

Tímto přístupem, mimochodem, tenkrát trochu popudil některé členy tzv. realizačního týmu, kteří ale měli blíž k Mariu Lemieuxovi co vlastníkovi. Hlinkův odchod ve druhé sezóně tedy neměl vůbec nic společného s úrovni jeho znalostí angličtiny (a jeho výraznou neochotou navštěvovat přes léto kursy v Americe, když mohl stejně kursy navštěvovat v Čechách).

Tentýž Hlinka v Pittsburghu také zaujal, když za ním přišel Jaromír Jágr, že se přesilovka trápí, a jestli by mohl dostat se spoluhráči půlhodinku na ledě, že mají pár zajímavých nápadů, jak ji vylepšit. Hlinka přikývl, a na otázku, proč ten nácvik neřídí on, odpověděl velice otevřeně, že má rád, když hráči sami přemýšlí o tom, jak se vylepšit v něčem, co jim zrovna nejde, a že stejně, co by tam s nimi dělal, odehrát si to musí oni sami.

V tomto přístupu se hodně podobal legendárnímu Anatolijovi Tarasovovi, který označil hokej co sport za hru na chyby: kdo jich udělá méně, ten má větší naději na vítězství.

Tarasov se děsně divil, když viděl z kabiny vycházet Hlinku a obránce Jana Suchého, každého s cigárem v hubě, ale současně se smál otázce, co bude dělat s útočníkem Valerijem Charlamovem, který tou dobou hrál už snad šestý nebo sedmý zápas za sebou, aniž by vstřelil branku.

Nic s ním nebudu dělat, řekl. Vytváří šance? Ano. Střílí? Ano. Brankář dostává zaplaceno, aby mu to chytil (ano, sovětští hokejisté také nebyli žádní amatéři). Jednou mu tam spadne nějaký ušmudlaný gól, dodal Tarasov, který se za brankářova záda odrazil soupeřovu obránci od zadku (on to slovo řekl jinak, přimějí), a bude to.

Měl pravdu. Stalo se to hned v příštím zápase, který nakonec skončil tak, že Charlamov nastřílel čtyři branky ještě před začátkem poslední třetiny. Pak ho Tarasov nechal zbytek utkání odsedět. Jeho CSKA vedl v tu chvíli nad Křídly sovětů 4-0, a to mu stačilo k pocitu uspokojení.

V Americe ale byl, a vlastně dodnes je, králem baseball. Tátové si se synátory pořídí každý po jedné lapačce a pálce, a k tomu, aby se vybláznili, jim stačí louka za barákem. Chvíli nadhazuje ten a odpaluje tamten, pak je to naopak, a pak se jde domů na svačinu.

Podobně je to s americkým fotbalem: koupi se jedna šiška, a pak si s ní účastníci hází. Ten, který chytá, přitom běží, a zábava spočívá v tom, že by mu měl házící hráč poslat míč tak, aby ho mohl chytit v plném běhu.

A pro dali oblíbený sport, košíkovou, stačí jednou za deset let koupit konstrukci s košem, kterou lze co do výše přizpůsobit od dětiček z mateřské školky až k rozměrům špičkové NBA, a jeden míč.

Hokej s tenisákem ve vedlejších ulicích sice je oblíbený, ale hlavně v Kanadě, kde jsou občané ochotni snášet, že musí projíždět cestou z práce domů pěkně pomalu a při tom doufat, že si jich některý z hráčů všimne a zvolá CAR!, a obě mužstva se ukázněně na těch pár vteřin uklidí na chodník.

Hokej jako takový je nákladný. Od bruslí, přes chrániče, k hokejkám, až k zajištění ledové plochy. A na té se prohání dítka, jejichž rodiče na to mají, nebo jsou ochotni se uskrovnit, aby ratolesti měly zdravý pohyb.

Vzácný případ opisování

Právě proto přišli moudří pánové z NHL s nápadem, že by stalo za to imitovat nejoblíbenější sport, totiž baseball. Ten sice je, i ve svém špičkovém provedení, nejlepší nejedovatou náhražkou za prášky na spaní, ale vynahrazuje to svým divákům neslýchanou spoustou statistik, které jim předhazuje na dlouhé chvíle, kdy se na hřišti nic, ale vůbec nic, neděje.

Při pohledu na to, co všechno se dá v baseballu zachytit, změřit a podložit čísly, začne mít nezasvěcený dojem, že jde o šachy na trávě. Zasvěcený mu to, kupodivu, potvrdí: vidíš, jak ten nebo onen pohnul levým obočím? To znamená, že - a už to jede.

Statistiky jsou v baseballu náboženstvím už hodně dlouho.

Hokej se k tomu přidal s nadšením novice jezuitského řadu. Doslova naplňuje podstatu rčení, že poturčenec horší Turka. Kdyby se dnes ucházel o  místo kouče třeba i legendární Scotty Bowman, asi by neuspěl: spoléhal vždycky na čich a intuici. Takový statistický král, jako třeba Kyle Dubas, by netušil, že Bowman nakonec dokoučuje svá mužstva k neslýchaným devíti Stanleyovým pohárům, a další tři si přidá jako člen vedení mužstev.

A v tom je ten průšvih: statistika je o minulosti, předvídat podle ní se dá pouze na základě teorie pravděpodobností, a to je hodně nespolehlivý způsob. Často i proto, že sama statistika je jako věda někdy poměrně nedůvěryhodná: spočítá přesný výsledek na základě nepřesných číslic. A když jde o hru, v níž se soupeř snaží dosáhnout téhož jako vy, totiž vítězství, stojí takový statistik s rukma svěšenýma a snaží se věc vyřešit tím, že bude sledovat a posuzovat další drobnosti. Třeba, který hráč nosí ponožky a který ne. Takový Wayne Gretzky se bez nich obešel. A když už jsme u drobností: Paul Coffey zásadně nosil boty o číslo menší než měl. Trpěl jako zvíře, ale jak mu to hrálo! Znamená to, že by je měli všichni noví hráči následovat, aby dosáhli podobných úspěchů?

A proto je dodnes na trhu tolik omezené volných hráčů (RFA, čili restricted free agent). Nová sezóna se blíží kvapem, ale oni všichni čekají, jak nakonec dopadne telenovela jménem Mitchell Marner versus Toronto Maple Leafs. Karty má v ruce v tomto případě Marner: stačí, aby přikývl na jedinou nabídkovou listinu kteréhokoliv konkurenčního mužstva. Maple Leafs by nabídku buď museli dorovnat, i kdyby byla sebešílenější, nebo by se museli spokojit s tím, že dostanou náhradou čtyři první místa v pořadí výběru hráčů (draft). V případě dorovnání takové nabídky by stáli před otázkou, jak uspokojit požadavky mnzdoveho stropu.

John Tavares, Auston Matthews a William Nylander jim v tuto chvíli ukrajují ze mzdového stropu ve výši 81,5 miliónů dolarů částku přes 29 a půl  miliónů. Na zbývajících 20 hráčů zbývá něco pod 50 miliónů.

Jenže: jak spočítali odborníci z CapFriendly.com, Maple Leafs mají dnes na smluvených mzdách vázáno skoro 84 a půl miliónů dolarů, v tuto chvíli šetří na dlouhodobě zraněných něco málo pod tři milióny, což dejme tomu zvýší před sezónou na 9,5 miliónů, ale i tak budou nad stropem.

A tohle není o statistice, ani o analytice. Tohle jsou kupecké počty.

A není to ani o tom, zda budou mít Maple Leafs do příští sezóny mužstvo, které se nejen probojuje do pohárové soutěže, ale zda dokáže postoupit alespoň o kolečko dál. Není náhodou, že se mužstva v NHL (neúředně) dělí na horních šest a dolních šest (v útoku), případně první čtyři a ti další v obraně. To není jenom kvůli hvězdnosti hráčů, či kvůli odpovídajícím mzdám. To je kvůli úlohám, které hrají v celku, kterému se říká mužstvo.

A tohle nezachytí žádná statistika, ani ta nejpodrobnější.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.