Petr Adler: jsou si všechny body rovny? Nejsou. A přesto jsou

12. července 6:42

Petr Adler

Brankář dokáže vystihnout, kam letí střela, nedokáže ji chytit, jen ji vyrazí. Jeho vlastní obránce zachytí vyraženou střelu, všimne si, že jeho útočník je jen pár centimetrů před modrou čarou soupeře, nahraje mu, útočník jede sám proti brankáři soupeře, a zavěsí. Útočník má bod za branku, obránce má bod za nahrávku, a brankář má bod za nahrávku také.

Po nějaké době vyprší brankářovi smlouva, dojde k jednání, a jeho zástupce tvrdí generálnímu manažerovi, že jeho zákazník zasluhuje dostat přidáno: vždyť se podívejte, jak vám je užitečný! Nejen v bráně, ale i v útoku!

Generální manažeři začínají nadávat, že by liga měla tenhle nápad z minulého století zrušit. Včera bylo pozdě.

Někteří poukazují na dějiny: Maurice Rocket Richard v sezóně 1944-1945 vstřelil v padesáti zápasech padesát branek, což se stalo prvně v dějinách NHL. A přesto nevyhrál bodování: jeho spoluhráč Elmer Lach měl více bodů, zvláště díky druhým nahrávkám.

Dějiny Severní Ameriky, alespoň ty zaznamenané, nejdou zpět po tisíciletích. Sto let stará budova je vládou chráněnou dějepisnou památkou.  Severoamerické profesionální sportovní soutěže, přesně v duchu názoru, že čeho máme málo, toho si máme vážit, tedy váhají nad zrušením druhých nahrávek, které NHL zavedla začátkem třicátých let minulého století.

Následující sdělení kdysi našel jeden ze statistiků NHL. Je mu dnes už jedenáct let, ale (tvrdí statistici), tak nebo onak, platí dodnes.

První řada číslic zaznamenává body z roku 2007, aniž by se započítávaly druhé nahrávky:

Ilja Kovalčuk

34

Vincent Lecavalier

31

Sidney Crosby

31

Henrik Zetterberg

28

Jarome Iginla

27

A teď, jak to vypadalo v tabulkách doopravdy, neboť se započítávaly i druhé nahrávky. Jména zůstávají, pořadí a body se liší:

Lecavalier

42

Kovalčuk

37

Zetterberg

37

Crosby

37

Iginla

36

Při představě, že v letech 1930 až 1936 NHL zkoušela počítat tři nahrávky, vypadává současným dějepiscům NHL z úst umělý chrup.

Změna pravidel v sezóně 1929-1030 se původně netýkala nahrávek nebo jejich počtu. Nahrávky dopředu v útočném pásmu byly do té doby zakázané, ba dokonce se nesmělo přihrávat dopředu ani do středního pásma, pakliže hráč, k němuž měla nahrávka směřovat, nebyl na místě dřív než puk.

To znamenalo, že se mužstva musela spoléhat na rychlost a techniku jednotlivých hráčů, nikoliv na hru mužstva.

Se změnou pravidel, která nejen povolovala, ale hlavně začala započítávat nahrávky mezi výsledky, které pomáhají zhodnotit hráčovy schopnosti, se hokej stal divácky zajímavější. Majitelům ovšem nešlo o nic jiného: divácký zájem rovná se příjmu.

Netušené vedlejší účinky

Potíž spočívá hlavně v tom, že některé akce sice přivedou k brance, jenže neni zcela jasné, zda počítat, například, že se puk odrazí obránci od zadní části těla ke druhému obránci, ten nahraje útočníkovi, a útočník uspěje. Nastavil onen obránce zadní část těla (gluteus maximus, pro vzdělance) schválně? Zná fyziku tak dobře, aby věděl, že úhel odrazu rovná se úhlu dopadu, nebo jak to vlastně je doopravdy?

Jak říkají generální manažeři, samo o sobě by to bylo jedno, a je to jedno až do chvíle, kdy hráči vyprší smlouva a on se uchází o novou. To je ten správný okamžik, kdy se hráč (nebo jeho zástupce) vytasí se všemi možnými statistikami, které podporují úsilí uchazeče o novou (a výhodnější) smlouvu.

Generální manažer se vytasí s opačnými čísly, či obrazovými záznamy, jak žadatel o novou smlouvu zanedbal to nebo ono, a tak způsobil pohromu v podobě branky do sítě jeho mužstva nebo, nedej přírodo, i prohru svého mužstva.

Dojde k dohadování, která čísla jsou důležitější. Platí více záporná číslice v záznamech plus-minus, pakliže hráč může dokázat, že se několikrát dočkal záporného znaménka jenom proto, že měl ještě jednu nohu na ledě, ale jinak v době, kdy soupeř střílel, byl už bezmála celým tělem na střídačce? Nebo má větší cenu kladná číslice bodu za druhou nahrávku, když onen zmíněný odražený puk od sedacího svalu, který se, ostatně, odrazil právě v okamžiku, kdy hráč měl ještě jednu nohu na ledě, a v okamžiku, kdy soupeř inkasoval, byl už skoro celým tělem na střídačce?

Řečeno co nejstručněji, na papíře jsou si všechny body rovny. Na ledě? Nežertujte.

Příklad, jeden z mnoha: dva hráči mají stejný počet bodů. Stejně branek, stejně nahrávek. Jak prvních, tak druhých. V jednom případě ale u druhých nahrávek šlo právě o ty nahodilosti jako zadek vystrčený tím správným směrem v pravém okamžiku, ve druhém šlo o vědomé rozhodnutí a o logickou nahrávku.

Oba dva páni mají za sebou tříleté nováčkovské smlouvy, oba dva páni chtějí z nové smlouvy vyždímat co nejvíce.

A generální manažer stojí před potíží: ví, že jeden z těch hráčů je pro mužstvo důležitější, ale nechce se zbavit ani toho druhého. Ví, že může buď oběma nabídnou povinné nejnižší zvýšení platu, nebo že může oběma dát kolik chtějí (má-li na to našetřeno ve mzdovém stropu), nebo může jednoho nebo oba vyměnit, a ať si lámou hlavy jinde. Ví také, že když nabídne (jednomu, druhému, oběma) ono povinné nejnižší zvýšení příjmu, vystavuje své mužstvo nebezpečí, že kterýkoliv z ostatních generálních manažerů může jeho hráči nebo hráčům nabídnout lepší smlouvu, a on buď dorovná svoji nabídku pirátské nabídce odjinud, nebo se smíří s tím, že o hráče přijde, ale výměnou dostane jisté množství míst ve výběrech dalších let, případně nějakého hráče, který je pirátovi zavázán smluvně nejméně do Americké hokejové ligy.

Zanechme novotářství

Ale i takový generální manažer se naježí, padne-li myšlenka o zrušení druhých nahrávek.

Nesahejte na tradici, zavrčí. Jak k tomu přijdou historické tabulky, zabručí, když naléháte. Výsměšně se rozesměje, když mu řeknete, že zrušením druhých nahrávek by se snížil počet pravděpodobností, že na tom bude větší množství hráčů bodově podobně, neřku-li stejně. Odkud to máte, zeptají se opovržlivě. Na odpověď, že ze základní znalosti výpočtu dle teorie pravděpodobnosti, odpoví s jízlivostí hodnou lepších věcí, že je nezajímá pravděpodobnost, protože je zajímá skutečnost.

A pak jim brankář z úvodu této statě řekne, že si zaslouží modré z nebe, protože pomáhá nejen svému mužstvu z bryndy v jeho vlastní obranné třetině, ale má navíc na účtu několik nahrávek na branky. Jistě, jen těch druhých, ale bod je bod je bod, ne?

Tato diskuse by byla suchopárně akademická, kdybychom nezmínili, že ke každé, třeba sebemenší, změně pravidel se musí vyslovit také hráčské odbory NHLPA. Liga se jich zatím nezeptala, takže odbory jsou zatím zticha.

Proč by se ptala, když činitelé NHL tvrdí, že tady nejde o teorii pravděpodobnosti. Spiše, tvrdí, jde o nahodilosti. Když zmíníte teorii chaosu, odseknou, že s tím na ně nemá člověk chodit.

Travis Yost, statistik kanadské TSN, si při té příležitosti přidal práci, aby zjistil něco podivného: Henrik Sedin si připsal body u čtyř pětin branek, které Vancouver Canucks vstřelili v době, kdy byl na ledě. To samo o sobě je úžasné. Ale kolega Yost šel dál: při hře pěti hráčů na pět si Henrik Sedin připsal úctyhodných 25 bodů. A z toho jich bylo 16 (slovy: šestnáct) ze druhých nahrávek.

No dobrá, dozvěděl se, a co? Sedin stejně odešel po sezóně do důchodu, a jeho bráška Daniel jakbysmet.

Yost se nevzdal: a co David Perron, který odehrál loňskou sezónu v barvách Vegas Golden Knights? Bodoval statisticky u 80 procent branek, které jeho mužstvo vstřelilo ve chvílích, kdy byl na ledě, a 27 procent těchto bodů si připsal v podobě druhé nahrávky.

No a? zněla odpověď několika generálních manažerů, vždyť na tom neprodělal, ne? Podepsal přece novou smlouvu se St. Louis Blues, platnou na čtyři roky a čtyři milióny dolarů ročně, ne?

Ale Perron mával při vyjednávání i body z druhých nahrávek!

A? Doug Armstrong (generální manažer Blues) na to přistoupil, a proč to udělal, to už je jeho věc, ne?

Stojí to za boj na život a na smrt?

Někteří znalci místních poměrů soudí, že se otázka druhých nahrávek dostane na pořad jednání o novou kolektivní smlouvu, ať už k němu dojde kdykoliv, zatímco jiní znalci místních poměrů tvrdí, že by to asi bylo zbytečné.

Liga, se souhlasem NHLPA, už takhle zasahuje do hry tak, že se zastánci čistého tradičního boje na ledě, z něhož se čas od času vyvrbi hokejové utkání, nestačí divit, soudí tito znalci místních poměrů.

Tuhle změnu by už zastánci čistého tradičního hokeje asi nespolkli, dovozují. A když, tak jedině sotva.

Až na to, že rvačky a podobné zábavy se z ledu NHL vytrácejí svinským krokem. Nahrazuje je hokej. Sice stále tvrdý, ale mnohem rychlejší než býval, a s důrazem na šikovnost hráčů.

I s těmi druhými nahrávkami. Aspoň mají hlasatelé v přímých přenosech i na stadiónech během zápasů pořád co dělat.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.