Petr Adler: jsme obětmi svého vlastního povolání, tvrdí hokejoví brankáři

8. listopadu 6:49

Petr Adler

Jak k tomu ti brankáři vlastně přijdou? NHL neustále usiluje, aby se počet vstřelených branek zvyšoval, ale když dojde na jejich vlastní jednání o nové smlouvy, generální manažeři poukazují s drsností jim vlastní, že se jim za záda dostává zbytečně moc soupeřových střel.

Jeden nejmenovaný brankář, který začal navrhovat, aby si maskovaní vytvořili svoje vlastní odbory, to zdůvodnil jednoduše: tak my děláme vedení soutěže radost, a naše mužstva se nám mstí. Kam to vedou okna?

 Dějepisně tomu není tak dávno, kdy Mario Lemieux znechuceně ohlásil odchod do důchodu: značně se mu nelíbilo, že kdykoliv se objevil na ledě, hned mu visel na zádech alespoň jeden obránce soupeře, který mu měl zabránit nejen v jakékoliv akci, ale v pohybu vůbec.

Jedním z důsledků byla změna pravidel, k níž došlo po výluce let 2004-2005: bránění ve hře se stalo zločinem bezmála hrdelním. Výsledkem byl větší počet vstřelených branek. Idyla ale netrvala příliš dlouho: hned o sezónu později se směřování obrátilo. Čísla tady jsou naprosto jednoznačná: v letech 2005-2006 padlo 6,52 branek za utkání, o deset let později to bylo 5,42 branek. Na první pohled se to možná nezdá, ale celkově šlo o ztrátu 910 branek za sezónu.

Nahoru, dolů, a zase zpět

Pak přišla zajímavost: po sezóně 2015-2016 se počet branek za zápas zase zhoupl směrem vzhůru, v uplynulé sezóně NHL zaznamenala zase více než šest branek za utkání.

Když si uvědomíme, že mnohý kouč v NHL dnes vede mužstvo tak, aby neprohrálo, místo, aby je vedl k vítězství, je to obdivuhodný výsledek. Všechna mužstva mají dnes soupeře přečteny do nejmenších podrobností, koučové studují záznamy příštích soupeřů pečlivěji, než alchymisté na dvoře Rudolfa II vymýšleli zlato z odpadků. Dnešní hráč se po minutovém pobytu na ledě vrátí na střídačku, a už má pod nosem obrazovku, na které mu asistent kouče promítá, co právě udělal blbě (pochvalných záznamů se zatím nedočkal nikdo).

A přesto počet vstřelených branek vzrůstá.

Jev poněkud neobvyklý, naposledy zaznamenaný v sedmdesátých letech minulého století: podle uctívaného statistického zdroje Hockey Reference byla úspěšnost zásahů v sezóně 1976-1977 89,1 procent, poté klesala dalších pět let, aby se v sezóně 1981-1982 zastavila na 87,3 procentech.

V sezóně let 2015-2016 bylo úspěšných zásahů 91,5 procent, v minulé sezóně to bylo trochu horší (91,0 procent), ale analytici NHL tvrdí, že tento pokles byl výjimečný, protože brankáři dnes dovedou mnohem více než kdykoliv dříve.

Ale aby si zmínění analytici troufli už teď na předpověď, která by platila i na konci základní části v dubnu 2021, to si netroufli.

Prozatím zkusili zkoumat minulost: statistiku. Zkoumali, jak se mění místa, z nichž se střílí, hlavně pak, z nichž se střílí úspěšně.

Takže: zatímco v sezóně 2015-2016 padlo 15,6 procent střel ze zhruba prostředka ledové plochy (na šířku), ze vzdálenosti bližší než je bod pro vhazování v útočné (nebo obranné, podle toho, komu fandíte) třetině, ten počet se stále zvyšuje. V právě uplynulé sezóně let 2018-2019 se ustálil na 20,9 procentech při hře pěti na pět hráčů v poli.

Podobně se zvýšil počet střel z míst mezi tečnou kruhu pro vhazování v útočném (obranném) pásmu, a modrou čarou, ze 17,1 procenta na 21 procent.

Tím se logicky snížil počet střel z okrajových míst (perimetr) z 67 procent na 58,1 procent.

Až potud číslice, které sice mohou říkat, co se děje, ale neříkají proč.

První důvod je prostý: rychlost. Ale pozor: nikoliv jen rychlost bruslení, i když znalci tvrdí, že nejrychlejší bruslaři minulého desetiletí by vedle dnešních nejpomalejších hráčů vypadali jako želvy.

Zrychlilo se hokejové myšlení, výsledek velice specializovaného tréninku, který většina hráčů podstupuje každé léto. Dělají to, aby nastoupili do příští sezóny co nejbystřeji, lépe než konkurence. I ta ve vlastním mužstvu. Ta někdy bývá ostřejší než dravost soubojů mezi mužstvy, o nichž je známo, že vzájemná zloba patří k jejich tradicím. Třeba Toronto Maple Leafs se už několik let třesou před Boston Bruins, a ten strach je vede k dokonalé nenávisti. Vztah mei Hradcem Králové a Pardubicemi je proti vztahu mezi Calgary Flames a Edmonton Oilers kamarádským sedánkem u čaje,

Na bodák!

To ale zdaleka není všechno. S tou rychlostí se mění také různé způsoby útočení. Ale určitě ne úplně, a ne vždycky.

Počet šancí z tzv. rychlých útoků (anglicky: off the rush) se sice v posledních třech sezónách zvýšil, ale rozhodně nijak přesvědčivě: z 29,1 procent na 29,7 procent.

Zvýšil se také počet šancí z útoků v obklíčení (cycle), kdy útočící hráči krouží v soupeřově obranné třetině, vyměňují si místa a nahrávají si tak, aby zmátli soupeřovu obranu. Navíc mohou lépe střídat, protože bránící mužstvo se snaží vůbec se dostat k puku, aby ho nějak vyhodilo dále od své svatyně, a na střídání nemůže ani pomyslet.

Ale ani tady nejde o nějaké zázraky: 32,2 procent v sezóně 2016-2017, 34 procenta v letech 2018-2019.

Pak je tu ještě napadání v soupeřově obranné třetině (forechecking). Užitečná činnost, zajisté, jenže počet šancí se snížil v posledních dvou letech ze 17,3 procent na 15,9 procent.

Slepá ulička?

A tím se velikou oklikou dostáváme zpět k brankářům a jejich rozčilení: útočníci jsou čím dál tím rychlejší, zvyšuje se počet útočících obránců, hra se zrychluje tak, že často nevíme, kam skočit dřív, a NHL nám zmenšuje výstroj. Měří nám chrániče před zápasy, v přestávkách mezi třetinami, i po zápasech, zmenšuje nám prostor, v němž smíme za brankou rozehrávat puky, je nadšená, když padá víc branek, zpřísňuje okolností, za nichž neuznává branky pro bránění ve hře brankáři, a čím se máme ohánět, když chceme na generálních manažerech vyškemrat lepší smlouvy?

Potíž spočívá v několika číslech, která by sice měla souviset, ale nesouvisí. Brankáři čelí střelám jako o pouti, za jízdy, z obklíčení, zepředu i zezadu, procento úspěšnosti se jim sice zvyšuje, ale stejně tak se zvyšuje počet branek za jejich zády, tedy statistika brankového průměru (GAA, neboli goals-against-average). A když mají navíc smůlu, že jejich spoluhráči nedokáží překonat brankáře soupeře tak často, aby se jejich mužstvo dostalo v tabulkách výher nad 50 procent, je to na nich, protože brankář, jak známo, je posledním pilířem obrany.

Na námitku, že v soutěžním výboru NHL, který rozhoduje mj. i o výstroji a výzbrojí hráčů, sedí také brankář, odpovídají jeho kolezi, že ano, ale je tam jako osamělý jezdec: všichni ostatní jsou buď hráči v poli, nebo generální manažeři či majitelé, a těm všem větší počet vstřelených branek nevadí.

Řeci o zvláštnich brankářských odborech, říkají znalci místních poměrů, nemáme brát vážně. Po krátkém zamyšlení dodají: zatím.

Několik útočníků, dotázaných, co si myslí o brankářských stížnostech oni, odpovědělo (nezávisle na sobě), že je přece dobře známo, že brankářem se dobrovolně stane jenom úplný šílenec, tak co ti kluci vlastně ještě chtějí?

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.