Petr Adler: bude se letos pytlačit? Zatím je ticho po pěšině

19. června 8:39

Petr Adler

Hokejista se stane po vypršení smlouvy omezeně volným hráčem a je přesvědčen, že ta další dohoda musí být mnohonásobkem té původní, a nejméně na dvojnásobek té doby. Jeho generální manažer si nemusí myslet zrovna úplný opak, jen vidí ty číslice trochu skromněji. Tak se tahají a tahají, až přijde jiné mužstvo, aby hráči předložilo tzv. nabídkovou listinu. Jsou v NHL tací, kteří to považují za pych, jsou v NHL jiní, kteří říkají, že jde o zcela obyčejný tržní tah. Až na to, že se už půl tuctu let nic takového nestalo.

A zase: názory na to, proč je tomu tak, se různí.

Posledním takto přetahovaným hokejistou byl Ryan O’Reilly. Ano, TEN Ryan O’Reilly, kterého si Colorado Avalanche vybrali ve druhém kole jako 33. hráče v pořadí v roce 2009, který se v tomtéž roce prosadil v NHL, a pak od začátku sezóny 2012-2013 byl bez smlouvy. Calgary Flames mu poslali, co omezeně volnému hráči nabídku, Colorado vzápětí nabídlo totéž, a O’Reilly zůstal v Denveru.

V létě 2016 putoval výměnou k Buffalo Sabres, kde mu hokej znechutili tak, že s ním chtěl dokonce praštit. A pak přišla ta osudová neděle 1. červenec 2018, kdy se generální manažer St. Louis Blues Doug Armstrong rozhodl, že se pro něj vzdá Vladimíra Sobotky, Patrika Berglunda, Tageho Thompsona, první volby buď v roce 2019 nebo 2020 (to podle konečných výsledků mužstva) a druhé volby v roce 2021.

Dnes je O’Reilly členem vítězů Stanleyova poháru a nositelem ceny Conna Smythe pro nejužitečnějšího hráče v pohárové soutěži.

A pro statistiky zůstane (alespoň prozatím) posledním hráčem, kterému nějaké mužstvo předložilo nabídkovou listinu, v řeči hrdého Albionu offer sheet.

Dustin Penner byl posledním hráčem, který nejen přijal nabídkovou listinu, ale který se také na jejím základě nakonec stěhoval. Tehdejší generální manažer Edmonton Oilers Kevin Lowe tak získal v létě 2007 Pennera od Anaheim Ducks, a jejich tehdejší generální manažer Brian Burke dodnes vidí rudě, když slyší Loweho jméno. Přitom Lowe dnes už nemá skoro nic společného s hokejem, kromě toho, že si čas od času zahraje za staré pány. Je dodnes vice-presidentem podniku Oilers Entertainment Group, ale má na starosti pouze zábavní akce nejrůznějšího druhu, které se konají v Rogers Place, když se tam nehraje hokej. A Burke sám více nebo méně dobrovolně odešel od profesionálního hokeje a stal se jedním z komentátorů kanadské rozhlasové a televizní sítě Sportsnet.

A kdo za to může?

Generální manažeři  se shodují, že kdyby nebylo hazardní hry jménem výběrová loterie (draft lottery), bylo by všechno jinak.

Je sice pravda, že kdyby jsou chyby, ale oni své tvrzení dovozují pravidly hry.

V podstatě je to tak, že ten, kdo přetáhne jinému mužstvu omezeně volného hráče se také vystavuje nebezpečí, že přijde o místa ve výběru, která jsou jinak v loterii chráněna.

V loterii jsou mužstva, která se nepropracovala do pohárové soutěže. Účastníci té divné hry jim říkají mužstva na bublině (bubble teams), a o bublinách je přece známo, že mohou kdykoliv a z jakéhokoliv důvodu prasknout a v nejlepším případě po nich zbude kousek vlhkosti, a někdy ani to ne.

Otázka je jednoduchá (odpověď není): jestli někomu přeberete hráče, zlepší jeho příchod vaše mužstvo tak, aby se z něj stal na několik příštích sezón zaručený účastník pohárové soutěže?

V případě Dustina Pennera a Edmonton Oilers, mimochodem, odpověď zněla krátce: ne.

Tak, jak ona loterie vypadá dnes, může každý z účastníků nakonec dosáhnout na první místo. Hrou s nabídkovými listinami může generální manažer tohle postavení ohrozit. Špičková mužstva se podobných hrátek moc nezúčastní: nemají v rámci mzdového stropu dost volného místa. Takže to zbývá na mužstva, kterým se tak pěkně v angličtině říká, že tam byla také (also-runs).

Loterie, která má určit umístění v pořadí výběru vznikla v roce 1995. Základní myšlenka byla jednoduchá: mužstva sice mohla popírat horem i dolem, že neprohrávají schválně, aby mohla získat nejlepšího hráče (anglicky: tanking), ale ta podezření zůstávala. Jak známo, zápor nelze dokázat, takže podezření ne a ne zmizet.

NHL si je ovšem moc dobře vědoma, že mnohdy stačí jen zrnko divácké nedůvěry, a průšvih je za dveřmi. Tak přišly chytré hlavy v jejím vedení s nápadem loterie: nikdo neví předem, jak to může dopadnout.

Loterie doznala v průběhu let několik změn. Třeba v roce 2015 stanovila, že každé mužstvo bude mít alespoň špetku (jedno procento) naděje. O rok později se v bubnu začala točit tři první místa, takže poslední mužstvo v tabulce (a tudíž první v teoretickém pořadí pravděpodobností) mohlo nakonec spadnout až na čtvrté místo v konečném pořadí výběru.

A aby to utěsnila ještě více, rozhodla liga, že jestli někdo nabídne omezeně volnému hráči jiného mužstva gáži těsně nad čtyři milióny ročně, přijde o nejméně jedno místo v prvním kole. Přijatá nabídka nad 8,12 miliónů dolarů, kterou původní mužstvo nedorovná, bude pytláka stát dvě místa v prvním kole (a navíc ještě po jednom místě ve druhém a třetím kole). A nabídka nad 10,15 miliónů dolarů, kterou hráč přijal a původní mužstvo odmítlo dorovnat (říká se tomu walk away), by stála rázem čtyři místa v prvním kole. Mužstvo bude následující čtyři roky za sebou začínat s výběrem nejdříve až ve druhém kole. Jsou roky, kdy to tolik nevadí, neboť v tom roce je na trhu dost dobrých hráčů, jsou ale také čas od času ročníky, kdy by to znamenalo, že mužstvo bude jenom paběrkovat.

Jistě, stalo se, že třeba takoví Detroit Red Wings si ještě v sedmém kole dokázali najít pravé hvězdy, což svědčí o dokonalé výzvědné službě (scouting), a o tom, že vedení mužstva (Jim Devellano, částečně ve spolupráci se Scottym Bowmanem, a po nich Ken Holland) svým vyzvědačům věřili.

To ale byla, a asi ještě dlouho zůstane, vzácná výjimka.

Kdo jinému jámu kopá

Jistě, konkurence ve špičkových profesionálních sportovních soutěžích je neúprosná, ale většina generálních manažerů věří, že lesní pych se jim může zatraceně vymstít: letos udělá jeden druhému nabídkovou listinou potíže se mzdovým stropem, a v příští sezóně může čekat tvrdou odvetu, a kdyby jen od toho, kterému loni přidal vrásky.

Ale: listina jmen hráčů, kteří by mohli obdržet nabídkové listiny (a neodmítnout je) je letos hodně lákavá: Mitch Marner, Patrik Laine, Mikko Rantanen, Matthew Tkachuk, Brayden Point, Brock Boeser, a za nimi řada dalších.

Generální manažeři, jichž se ta jména týkají, tvrdí, že si kvůli tomu nedělají vrásky.

Tenhle velkorysý přístup se jim nemusí vyplatit. Loni na podzim se v NHL sice mluvilo hodně o tom, že někdo může ukrást Torontu Williama Nylandera, ale vypadá to, že ostatní mužstva si asi udělala patřičná domácí cvičení: Maple Leafs švédského útočníka nakonec získali za podmínek, které byly pro mužstvo poněkud přehnané. Nylander na ledě nijak neoslnil, a neustálé zdůrazňování, že se nerozjezdil v tréninkovém táboře a teď mu to chybí, dosti silně připomínalo výmluvu.

Takže teoretici teď tvrdí, že William Nylanbder nedostal nabídkovou listinu odjinud pouze proto, že ostatní mužstva nebyla tak tvrdohlavě zaslepená jako Maple Leafs.

Ovšem: pondělí 1. července se blíží stále nezadržitelněji.

Troufne si někdo přebít srdcové eso dvojkou téže barvy?

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.