OHLÉDNUTÍ: Rozšiřovací draft 1998. Predátoři se vrhají na kořist

30. listopadu 2020, 8:23

Radek Černý

Po relativně stabilních osmdesátých letech se liga rozhodla expandovat na nové trhy. Koncem roku 1989 vznikl ambiciózní plán, podle kterého se měla do roku 2000 liga rozšířit o sedm nových týmů. Během let 1991 až 1993 se připojilo celkem pět mančaftů. Ke splnění závazku chybělo dodat minimálně dva dílky skládačky.

Další kolo námluv začalo na podzim roku 1996. Bohatá hokejová nevěsta obdržela jedenáct formálních nabídek. Pozvánku do exkluzivního klubu nakonec dostali jen čtyři zájemci: Nashville, Columbus, Atlanta a St. Paul (stát Minnesota). Vstupní poplatek byl stanoven na částku 80 milionů USD.

Bylo rozhodnuto, že jako první se ke slavné hokejové lize připojí Nashville, neboť jako jediný disponoval postavenou a otevřenou halou. Termín vstupu byl stanoven od sezóny 1998/99. Dle plánu vstoupí o rok později Atlanta a v roce 2000 zbylí dva uchazeči Columbus a St. Paul.

Majitelé Nashvillu nelenili a hned započali s budováním týmu. Na pozici generálního manažera byl najat David Poile, který tuto pozici zastával dlouhá léta u týmu Washington Capitals. Trenérská taktovka byla svěřena dvojici Barry Trotz a Paul Gardner. Bylo představeno nové logo týmu a v anketě “pojmenuj svůj tým” vybrán název Predators.

Pravidla rozšiřovacího draftu byla podobná jako v minulých letech a pořád mnohem výhodnější než za jakých vstupovali do ligy v roce 2017 Vegas Golden Knights a jaké čekají na Seattle Kraken v příštím roce. Stávající týmy si mohly vybrat ze dvou variant. Buď si budou chránit pouze jednoho gólmana a k tomu pět obránců a devět útočníků (což byl stejný počet jako v roce 1993), nebo se rozhodnou ponechat si dva gólmany, ale potom už si mohou dát na seznam nedotknutelných hráčů pouze tři obránce a sedm útočníků.

Co se týče pravidel nechráněných hráčů, tam to bylo podobné jako v předchozích letech. Každý tým musel vystavit určitý počet hráčů a brankářů s daným počtem odehraných či odchytaných zápasů. Dále byla stanovena doplňující pravidla s ohledem na nadcházející rozšiřovací draft v roce 1999.

Nového manažera Predators nečekal rozhodně lehký úkol. Gólově bohatá osmdesátá léta byla nenávratně pryč, lize vládly různé defenzivní systémy v čele s nechvalně proslulou “pastí středního pásma”. To mělo za následek nejen masivní úbytek počtu vstřelených gólů, ale také poněkud odlišné požadavky na herní dovednosti hráčů. Doba zvaná také jako “Dead Puck Era” neboli éra mrtvého puku tak umožnila angažmá spoustě hráčů, pro jejichž herní dovednosti je výraz „průměrný“ pochvalou.

Kterých hráčů si tedy kluby cenily a které nechaly napospas Predátorům?

Ještě než se podíváme, jak se s touto náročnou výzvou popasoval David Poile, připomeňme si situaci českých hráčů a jaký osud jim jejich zaměstnavatelé připravili.

V sezóně 1997-98, kdy se konal tento rozšiřovací draft, se v základní části představilo 37 českých hokejistů. Jejich postavení v jednotlivých týmech se lišilo a odlišně přistoupily týmy i k jejich zařazení na seznam chráněných či nechráněných hráčů.

Čeští hokejisté zapsaní na seznam chráněných hráčů pro rozšiřovací draft 1998:

Anaheim: Pavel Trnka, Josef Marha

Buffalo: Dominik Hašek, Richard Šmehlík, Michal Grošek

Calgary: Ladislav Kohn

Carolina Hurricanes: Robert Kron

Chicago: Michal Sýkora

Edmonton: Roman Hamrlík, Josef Beránek

Florida: Radek Dvořák

Montreal: Martin Ručínský

New Jersey: Patrik Eliáš, Bobby Holík, Petr Sýkora

NY Islanders: Robert Reichel

Ottawa: Radim Bičánek, Stanislav Neckář, Radek Bonk, Václav Prospal

Philadelphia: Petr Svoboda

Pittsburgh: Jiří Šlégr, Jaromír Jágr, Martin Straka, Petr Nedvěd, Robert Lang

Washington: Michal Pivoňka

Další pravidla draftu byla obdobná jako v minulosti. Nashville si mohl zvolit jedno jméno z každého týmu, tzn. 26 hráčů. Tři brankáře, osm obránců a třináct útočníků a dva z jakékoliv pozice. Poile už dopředu avizoval, že tyto dvě volby použije na výběr brankářů. Jinak z draftu byli vyjmuti hráči, kteří měli za sebou jednu či dvě sezóny v NHL a kluby také nemusely dát k dispozici nepodepsané hráče ze Severní Ameriky.

Ještě před samotným draftem uskutečnil Poile sérii výměn. Prvním počinem byl příchod Mariána Císaře z Los Angeles Kings výměnou za budoucí vyrovnání. Slovenský hokejista se tak stal úplně prvním Predátorem v historii klubu.

Na koho tedy nakonec ukázal David Poile v rozšiřovacím draftu roku 1998?

Brankáři: Michail Štalenkov, Frederic Chabot, Tomáš Vokoun, Mike Dunham, Mike Richter

Obránci: Bob Boughner, Joel Bouchard, Uwe Krupp, Chris Armstrong, J.J. Daigneault, John Slaney, Al Iafrate, Rob Zettler

Útočníci: Mike Sullivan, Jeff Daniels, Greg Johnson, Patrick Cote, Doug Brown, Doug Friedman, Denny Lambert, Craig Darby, Tony Hrkac, Blair Atcheynum, Paul Brousseau, Scott Walker, Andrew Brunette

Tak jako vždy proběhla po draftu spousta výměn, takže soupiska, se kterou nakonec vstupovali Predátoři do své první sezóny, byla dost odlišná. Jak si nový tým vedl ve své úvodní sezóně?

Zisk 63 bodů za 28 výher, 7 remíz a 47 porážek, na postup do playoff nestačil. Ve své divizi skončili Predators poslední se sedmi bodovou ztrátou na Chicago. Nejproduktivnějším hráčem týmu se stal s 53 body útočník Cliff Ronning. O největší zápasovou porci se v brance rozdělila dvojice Mike Dunham a Tomáš Vokoun.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.