Ohlédnutí: Jiří Fischer a jeho zapomenutá mince pro Charóna

13. února 10:00

Jiří Lacina

Kdo také hned po probuzení žmoulá v ruce telefon a kontroluje noční výsledky NHL, asi byl ve středu z poznámky "PPD" u duelu St. Louis s Anaheimem trochu zmatený. Co se stalo? Informace jsou dnes dostupnější než kdy dřív, udělat si jasno bylo dílo pár vteřin. Obránce Blues Jay Bouwmeester zkolaboval na střídačce! Zápas se nedohrál.

Není to bohužel poprvé a určitě ani naposledy, co se hrdla spoluhráčů, protihráčů i fanoušků v ochozech stáhla v obavě. V živočišném strachu o život aktéra sportovního klání. Na podzim 2005 padl na střídačce Detroitu Red Wings Jiří Fischer. Novinář by měl být především nestranný, určitou dávku pozitivních emocí například po velkém vítězství si ale dovolit může. Tohle byl opačný případ.

„Zda se ještě někdy vrátí k hokeji, je ve hvězdách. Prozatím je rád, že je naživu,“ začínal před necelými patnácti lety článek nhl.cz o nevšedním údělu českého obránce, jenž zkolaboval 21. listopadu 2005 během utkání Detroitu s Nashvillem.

Jsem rád, že jsem tady

Příběhy Jaye Bouwmeestera a Jiřího Fischera se nápadně podobají. V obou případech šlo o naprostou zástavu srdce, kterou musel vyřešit defibrilátor. U šestatřicetiletého obránce St. Louis jeho nasazení potvrdil Chris Kerber z místního rádia, u českého hokejisty je tento fakt dobře známý. NHL od té doby nařídila defibrilátory na každém stadiónu povinně, aby stoprocentně nikdy nikde nechyběl. 

Fischer de facto na šest minut zemřel. Jeho transport na onen svět naštěstí neklapl. V řecké mytologii převážel mrtvé do podsvětí přes řeku Styx Charón. Řekové dávali zesnulým pod jazyk minci, aby měli převozníkovi čím zaplatit. Obránce Detroitu ji u sebe bohudík neměl, dostal šanci se vrátit.

„Jsem opravdu šťastný, že jsem tady,“ soukal ze sebe v slzách při prvním veřejném vystoupení od propuštění z nemocnice. „Tohle je všechno, co umím, na čem jsem celý život pracoval. Nerad bych o to přišel. Je mi 25,“ reagoval zdrceně na otázky ohledně návratu k hokeji.

Život mu přímo na stadiónu zachránil týmový lékař Tony Colucci. Jakmile nenahmatal puls, věděl, že je zle. „Je to v podstatě, jako když restartujete počítač,“ popsal použití defibrilátoru.

Fischer měl podobnou zástavu srdce, jaká vzala život basketbalistům Reggiemu Lewisovi a Hanku Gathersovi. Také proto byl Colucci ohledně návratu na led už v té době skeptický. „Nejsem specialista. Třeba kardiologové nabídnou nějaké magické řešení. Ale neviděl jsem případ, kdy by sportovec přežil zástavu srdce a vrátil se ke své kariéře.“

Tak se také stalo. Jiří Fischer na ten okamžik od té doby vzpomíná jako na chvíli, „kdy poprvé zemřel“. Může naprosto oprávněně slavit dvoje narozeniny. Mladý Rus Alexej Čerepanov o tři roky později takové štěstí neměl. V KHL defibrilátory k dispozici nebyly. Šuškalo se dokonce o tom, že i zdravotníci museli být nahánění bůhvíkde, protože ze stadiónu předčasně odjeli. Čerepanov usedl na střídačce mezi Jaromíra Jágra a Pavla Rosu, zbledl, omdlel a už se neprobral. Bylo mu devatenáct let.

Jiří Fischer už hokej nehraje, zůstal u něj coby skaut Detroitu, kde se vypracoval až do ředitelské pozice. Angažoval se také u českého národního týmu. Má dva syny.

Jeho děsivý příběh dopadl dobře.

Snad dopadne stejně dobře i ten Bouwmeesterův.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.