Ohlédnutí: Cesta z podtatranských štítů za vysněnou „velkou louži“

3. února 14:00

Radek Černý

Dobývání slavné zámořské hokejové ligy slovenskými hokejisty je historicky ovlivněno rozdělením společného státu s Čechy v roce 1992. Bratři Šťastní nebo Ihnačákové, kteří emigrovali v 80.tých letech minulého století zanechali v kanadskoamerické národní hokejové lize výraznou stopu a po této kvalitně umetené cestě se vydali jejich následovníci.

Při vzpomínání na úspěšné hráče se slovenskými kořeny nelze nevzpomenout na legendárního útočníka chicagských Blackhawks Stana Mikitu.  Rodák ze slovenské vísky Sokolče, vlastním jménem Stanislav Gvoth, odešel jako osmiletý do Kanady, kde ho adoptovali jeho strýc a teta, kteří mu dali i nové příjmení – Mikita. Hokejovému řemeslu se učil již ve své nové domovině.

Prvním slovenským hokejistou, který odešel do NHL jako hotový hráč, tak byl Peter Šťastný. Velká hvězda československého hokeje a nejlepší tuzemský hokejista emigroval v létě roku 1980, společně se svou těhotnou manželkou a mladším bratrem Antonem. O rok později se k nim přidal i nejstarší Marian. Společně strávili několik sezón v kanadském týmu Quebec Nordiques.

Peter získal v první sezóně 1980-81 Calderovu trofej pro nejlepšího nováčka. Jeho 109 bodů bylo rekordem v počtu bodů nasbíraným nováčkem za sezónu. Tento rekord překonal až o více než deset let později finský blesk Teemu Selanne. Peter je také, po Gretzkym, druhým nejproduktivnějším hokejistou osmdesátých let. Nikdy si však nepotěžkal ikonický pohár Lorda Stanleyho. Ani Nordiques ani New Jersey Devils či St. Louis Blues, kam později přestoupil, tehdy nedisponovali dostatečně kvalitním kádrem na zdolání této náročné mise. I tak je jeho bilance v kanadskoamerické NHL impozantní: 977 zápasů, 1239 bodů. V roce 1998 byl uveden do torontské hokejové Síně slávy.

Anton Šťastný odehrál v Quebecu celou svou devítiletou zámořskou kariéru. Jeho čísla nejsou tak ohromující jako u Petera, ale rozhodně se nemá za co stydět. 650 zápasů, 636 bodů a především osm sezón s nejméně 25 vstřelenými brankami.

Nejstarší z trojice bratrů – Marian doplnil bratrské duo v Quebecu o rok později. Odehrál s nimi čtyři sezóny a pak byl vyměněn do Toronta, kde vydržel pouhý rok. Poté se vrátil do Evropy. I on si udržel bodový průměr skoro jednoho bodu na zápas (294 bodů ve 322 zápasech základní části)

Peter Ihnačák byl dalším slovenským hokejistou, který ke své cestě za svobodou použil tehdy nelegální cestu. Emigroval během mistrovství světa 1982, které se konalo ve finských Helsinkách. V dresu Toronta Maple Leafs, které ho draftovalo jako 25. celkově, zaznamenal v první sezóně 66 bodů a utvořil tak klubový nováčkovský rekord, který překonal až Auston Matthews v roce 2017. V kanadském klubu strávil celou svou zámořskou kariéru.

V sezóně 1990-91 debutoval v dresu Washingtonu Capitals Peter Bondra. Rychlonohé křídlo s ukrajinskými kořeny vytvořil produktivní útok se svým „krajanem“ ukrajinským útočníkem Dmitrijem Christičem a českým centrem Michalem Pivoňkou. Bondra byl čistokrevný střelec, jeden z nejlepších v 90. letech minulého století. Dvakrát nastřílel nejvíc gólů v sezóně, ale bylo to ještě před zavedením ceny Maurice Richarda, takže se mezi vítěze této trofeje nepočítá. Za 14 sezón, které u Capitals strávil, nastřílel 472 gólů. V sezóně 2003-04 byl vyměněn za Brookse Laicha do Ottawy. U Senátorů strávil jednu sezónu. Po výluce podepsal na jeden rok v Atlantě Trashers a kariéru zakončil v Chicagu. V jejich dresu také překonal, jako 37. hráč v historii soutěže, hranici 500 vstřelených branek. Když po sezóně ukončil kariéru, měl na svém kontě 503 branek a 389 asistencí. To vše v 1081 zápasech. Bondra byl také úspěšný na mezinárodním poli. Sedmi góly pomohl slovenské reprezentaci k historickému triumfu na mistrovství světa 2002.

Ve druhé polovině devadesátých let se naplno prosadil i pozdější Bondrův spoluhráč ze zlatého šampionátu Žigmund Pálffy. Populární „Ziggy“ se v sezóně 1995-96 konečně prosadil do týmu Ostrovanů, kteří ho v roce 1991 draftovali. Nasbíral 87 bodů, v další sezóně dokonce 90 bodů a zařadil se mezi největší hvězdy týmu. Bohužel, tým Islanders čelil v té době finančním problémům, takže se svou největší hvězdu v létě 1999 vyměnil do Los Angeles Kings. V dresu Králů našel Ziggy společnou řeč s krajanem Stumpelem a klubovou ikonou Lucem Robitaillem. Pět sezón, které v dresu Králů strávil, bylo velice povedených, bohužel Pálffyho začaly trápit problémy s ramenem. Po výluce v roce 2005 se na jednu sezónu ještě objevil v dresu Tučňáků, ale poté již svou zámořskou štaci definitivně uzavřel. 713 bodů v 684 zápasech je skvostná bilance.

Nelehkou cestu do nejlepší hokejové ligy světa měl i Pavol Demitra. Šikovný centr byl draftován ottawskými Senátory v roce 1993 až na 227. místě celkově. Zpočátku trávil čas převážně v nižší soutěži, než byl vyměněn do St. Louis, kde se konečně naplno prosadil. Během osmi sezón, které zde strávil, překonal třikrát třicetigólovou hranici a v sezóně 2002-03 nasbíral 93 bodů. Třikrát si zahrál prestižní All-Star Game a v roce 2000 získal Lady Byng Trophy pro nejslušnějšího hráče. V roce 2005 podepsal kontrakt s Los Angeles Kings, odkud byl vyměněn do Minnesoty Wild. Poslední dvě sezóny strávil v dresu Vancouveru. V roce 2011 odešel do ruské Kontinentální ligy, kde podepsal kontrakt s mužstvem Lokomotiv Jaroslavl. V září 2011 se stal jednou z obětí pádu letadla, ve kterém cestoval spolu se svými novými spoluhráči na zápas. Letadlo, které převáželo hráče Lokomotivu na zápas do Minsku, havarovalo krátce po startu. Nehodu nikdo z hráčů nepřežil. Mezi oběťmi byli i tři čeští hokejisté Josef Vašíček, Jan Marek a Karel Rachůnek.

Další ze slovenských „zlatých hochů“ střelec Miroslav Šatan prožil nejlepší léta své zámořské kariéry v dresu Šavlí z Buffala. Z osmi sezón, které v Buffalu strávil, vyhrál šestkrát bodování klubu, sedmkrát nastřílel více než 20 gólů a dvakrát překonal sedmdesátibodovou hranici. V roce 1999 si zahrál i v památném neúspěšném finále playoff proti Dallasu, které ukončil kontroverzním gólem v prodloužení dallaský útočník Brett Hull. Po třech sezónách v Islanders podepsal v létě 2008 jednoletý kontrakt v Pittsburghu. V jejich dresu se konečně dočkal vysněného cíle, když si potěžkal slavný Stanleyův pohár.

V sezóně 1998-99 se mohl slovenský hokej dočkat druhého držitele Calderovy trofeje pro nejlepšího nováčka. Do NHL totiž vtrhl v dresu Senátorů z Ottawy Marián Hossa, nastřílel 15 branek, přidal stejný počet asistencí a patřil k žhavým adeptům na tuto cenu. Nakonec se však radoval americký centr Chris Drury z Colorada. Hossovi to však tolik vadit nemuselo. Kariéru měl rozjetou parádně a v následujících letech už o jeho kvalitách nikdo nepochyboval. V Ottawě se zařadil mezi klubové lídry, čtyřikrát po sobě překonal třicetigólovou hranici a dvakrát zaznamenal 80 a více bodů. Po výluce v roce 2005 byl vyměněn do Atlanty. V dresu Trashers se potkal s Kovalčukem, ruskou gólovou mašinou. V sezóně 2006-07 dosáhl na hranici 100 bodů, jako první hráč v klubové historii. V následující sezóně ale vázla jednání s klubem o prodloužení smlouvy, takže byl vyměněn do Pittsburghu. S Tučňáky se dostal až do finále playoff, kde však podlehli Detroitu. S Detroitem podepsal Hossa následující sezónu a ve finále se paradoxně střetli opět stejné týmy. Titulu se opět nedočkal, neboť tentokrát finálovou sérii ovládli Tučňáci. Hossa se dočkal až na potřetí. To když podepsal mnohaletý kontrakt s Chicagem, s nimiž ovládl playoff v roce 2010 a konečně si mohl potěžkat legendární Stanley Cup. Tento pocit si zopakoval ještě dvakrát v letech 2014 a 2015. Před sezónou 2017-18 Hossa oznámil, že má zdravotní problémy související s alergickou reakcí kůže. Od té doby k žádnému zápasu v NHL nenastoupil. Konečný účet je impozantní: 1309 zápasů, 525 gólů, 609 asistencí, 1134 bodů. Klobouk dolů.

Trojka draftu z roku 2000 Marián Gáborík je dalším skvělým střelcem, kterého do zámořské ligy dodala malá země zpod Tater. Za osm sezon v dresu Minnesota Wild překonal pětkrát třicetigólovou hranici, po přestupu do Rangers přidal další dvě čtyřicetigólové sezóny, aby se v dresu Králů z Los Angeles dočkal vytouženého prstenu za zisk Stanleyova poháru (2014).

Kvalitních útočníků a ryzích střelců dodal do nejlepší hokejové ligy světa slovenský hokej dostatek. Z postu obránce však vedla do zámoří trnitá cesta. Jerguš Bača či Ivan Droppa se v NHL pouze mihli, takže prvním kdo se prosadil, byl Róbert Švehla. V dresu Panterů z Floridy prožil osm vesměs produktivních sezón, během kterých nasbíral skoro 300 bodů.

Na Švehlu navázal Lubomír Višňovský. V dresu Kings nastupoval sedm sezón a jeho kariérním maximem je 67 bodů ze sezóny 2005-06. Své ofenzivní kvality potvrzoval ještě následně v dresu Oilers, Ducks či Islanders. Kariéru ukončil v roce 2016, když odehrál celkem 883 zápasů, ve kterých nasbíral 495 bodů.

Zřejmě nejlepším slovenským obráncem všech dob je Zdeno Chára. Vítěz Norrisovy trofeje, pro nejlepšího beka soutěže za rok 2009. V roce 2011 dovedl jako kapitán tým Boston Bruins k zisku Stanleyova poháru. S výškou 6 stop a 9 palců (206 cm) je historicky nejvyšším hokejistou, který kdy hrál v NHL. V současné době je nejstarším aktivním hráčem v soutěži.

Slovenští brankáři a NHL? Ján Lašák či Rostislav Staňa se v elitní zámořské lize neprosadili. Prvním, kdo dal o sobě vědět, byl Peter Budaj. V NHL strávil celkem 17 sezón, během kterých vystřídal několik týmů (Colorado, Montreal, Los Angeles a Tampu). Za tuto dobu odchytal 368 zápasů, z toho bylo 158 vítězných.

Nejlepším slovenským brankářem je tak současná opora Bruins Jaroslav Halák. V NHL má odchytáno přes 500 zápasů a drží si průměr pod 2,5 obdržené branky na zápas.

Současnost? Tomáš Tatar odvádí v Montrealu slušnou práci, Richard Pánik hraje pravidelně ve Washingtonu a v obraně Tampy se začíná prosazovat Erik Černák. A dál? Pusto prázdno. Ta výrazná stopa, kterou vyryli bratři Šťastní či generace mistrů světa z roku 2002, pomalu ale jistě bledne.        

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.