Kdy se talent Jašek dočká NHL? Člověk v zámoří nikdy neví, říká

4. června 4:27

Michal Hladký

Hokejista Lukáš Jašek byl v roce 2015 draftován ze 174. pozice Vancouverem Canucks. Od té doby na svou premiéru v nejlepší světové soutěži čeká. Jak vidí své šance na první zápas v NHL? Nejen o tom se rozpovídal v rozhovoru pro hokej.cz.

Jak moc vás mrzí fakt, že AHL byla předčasně ukončena? Utica se nacházela na šesté pozici Východní konference, sezona byla rozjeta skvěle... 

Mrzí to hodně. Jak jste říkal, v sezoně se nám dost dařilo. Ze dne na den ale byl konec. Pocity jsou špatné, nicméně zdraví je důležitější.   

Jakou roli v týmu máte?  
V minulé sezoně spíše defenzivní. Hrál jsem centra, chodil jsem na oslabení. Byl jsem překvapený, nejsem moc typově defenzivní hráč. Abych byl upřímný, tak jsem za to rád, beru to jako super zkušenosti do budoucna. Chtěl bych, aby ze mě byl všestranný hokejista. Ve formacích jsem se docela střídal, a to podle toho, jak se týmu nebo mně dařilo. Někdy jsem hrál první, druhou lajnu, někdy až čtvrtou.  

Řešil jste to? Že jste neměl nic jistého? 
Už jsem neměl ani na vybranou. Řešil jsem to, když jsem byl mladší. Teď už to beru normálně, stejně s tím člověk nic neudělá. Soustředím se na svůj výkon a snažím se přizpůsobit hře týmu.

V minulosti jste se zmínil, že během vašeho angažmá v Liberci vás Filip Pešán hodně tlačil do toho, ať střílíte. Jak je to v AHL? 
Hodně se to vyplácí. Je tu užší kluziště, z každého pokusu může být gól. Akorát já jsem nastavený tak, že chci pokaždé najít ještě někoho v lepší pozici. I ostatní hráči hrají více sami na sebe, takže je důležité to často zkoušet.  

Sen všech hráčů na farmě je dostat se do NHL. Co takového hokejistu více zajímá? Vlastní prospěch, nebo úspěch celého týmu?  
Musím říct, že to je rozdílné. Někteří hrají více na sebe, někteří zase pro tým. Já jsem to bral tak, že si chci každý zápas užít a je mi jedno, kdo kolik má bodů. Nedokážu si třeba představit, že když bychom jeli tři na jednoho, tak bych nenahrál.  

V celé organizaci Vancouver Canucks jste jediným Čechem. S kým se tedy nejvíc bavíte? 
Nejvíce jsem se kamarádil s Rusem Nikolajem Goldobinem, který nyní odchází do Ruska. S tím jsme si hodně rozuměli. Bydleli jsme kousek od sebe, byli jsme skoro pořád spolu. Ale rozhodně bych neřekl, že mám s někým v týmu problém, naopak s každým dobře vycházím.  

Jediní dva Slované v týmu. Mohlo to sehrát svou roli?  
Je to možné. Ale on má skvělou povahu, je flegmatik. Jednoduše jsme si sedli. 

Utica je docela malé město. Trávíte tam volný čas? Viděl jsem, že jste byl například v Carolině na americkém fotbale.  
Na fotbale jsme byli s celým týmem, takový teambuilding. Jinak ani moc volného času nemám. Každý víkend určitě po výletech s přítelkyní nejezdíme. Ale občas si chvíli najdeme, byli jsme třeba na Niagarských vodopádech, o vánočních svátcích zase v New Yorku.

Jak to vidíte s prvním startem v NHL? Máte nějaké zprávy z vedení?  
Zprávy nemám. Vím, že byli se mnou spokojení, když jsem dokončil s Canucks letní kemp a sehrál dva přátelské zápasy. To se jim hodně líbilo. Abych byl upřímný, tak se startem v NHL to ve Vancouveru příliš nadějně nevidím, ale člověk v zámoří nikdy neví. Musíte mít štěstí, dařit se vám a jít tomu všemu naproti.  

Jak vlastně probíhá vaše příprava?  
Připravuji se měsíc. Je to těžké, nevíte, na jaké období se připravujete. Jsem sportovní typ, chodím s kamarády na fotbal, tenis. Jezdím po horách na kole. Moc se mi toho tedy v přípravě nemění, je to ale těžší psychický, když člověk neví, na kdy má být připravený.  

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu

More people at the stadium than population in my hometown #Trinec Let´s go Panthers? #panthers #charlotte

Příspěvek sdílený Lukáš Jašek (@lukasjasek),Pro 17, 2018 v 9:10 PST

Výčet vašich zájmů napovídá tomu, že jste v mládí koketoval i s jinými sporty. Bylo to tak? 
Hrával jsem fotbal a hokej. Táta, Radim Jašek, byl fotbalista, hrával ve Třinci druhou ligu. Hokej jsem hrál i proto, že jsme se znali s Romanem Ciencialou. Později se mě zeptali, co bych si rád zvolil, tak jsem řekl hokej. A nelituju toho. (směje se) 

Uvítal jste tedy volno v tom smyslu, že můžete být více s kamarády a rodinou? 
Jednoznačně. V Americe nikoho nemáte, jen přítelkyni. Není to jak tady, přijedete do svého města, kde máte fůru přátel, rodinu. Do Třince se rád vracím.  

Máte v plánu začít přípravu s nějakým českým týmem? Situace kolem koronaviru je nejasná, nikdo moc neví, jak to s cestováním do USA bude... 
Jak říkáte, nikdo nic neví, a to ani to, kdy NHL vlastně začne. Jestli sezona skončí v listopadu a začne o měsíc později? Do té doby je spousta času. A farmy se rozjedou až tehdy, když se začne hrát NHL. Už dřív jsem se připravoval ve Frýdku, scházelo se nás tam více hráčů ze zámoří, jako například Radek Faksa, Ondřej Palát nebo Roman Polák. Jestli oni odcestují do zámoří, tak opravdu netuším, co dál. (směje se) Ale myslím si, že s Frýdkem problém nebude.  

Po konci deváté třídy jste odletěl hrát do Švédska. Co za tímto rozhodnutím stálo?  
To už je dávno. (směje se) Chtěli jsme nějakou změnu. Viděli jsme, jak ve Švédsku hokejově vyrostli Jakub Vrána nebo David Pastrňák. Chtěl jsem jít v jejich stopách. Byly to obrovské zkušenosti do života, vůbec tohoto kroku nelituji.  

Co začátky na severu Evropy?  
Byly těžké. Čerstvě jsem vyšel ze základky, byl jsem ještě takový „mamánek”. Stýskalo se mi hodně. Ale jak jsem se zmínil, byly to super zkušenosti.  

Pocházíte z poměrně silného ročníku českého hokeje, získali jste například stříbro na Memorialu Ivana Hlinky. Jak na toto období vzpomínáte?  
Jasně, bylo to moc hezké. Pořád jsme s kluky v kontaktu. To jsme si hokej hodně užívali.  

Hořkost z finálové porážky už vypršela?  
Už asi ano. Je to dávno. I tak si myslím, že jsme měli na to, abychom to celé vyhráli. S odstupem času druhé místo není zklamání, ale mrzí mě to.  

Myslíte si, že tato reprezentační euforie vám pomohla v následném draftu?  
Ano, v reprezentaci jsem podával dobré výkony. Kromě MS U18, to jsem vyhořel. (Češi vypadli ve čtvrtfinále po debaklu 2:7 od USA – pozn. red.) Celkově si myslím, že se mi sezonu před draftem v reprezentaci dařilo. Chodilo se na nás dívat i dost skautů. Měli jsme skvělou partu, hráli jsme jeden za druhého, každý měl v týmu svou roli.  

Byl jste překvapený, že jste úspěšně prošel draftem?  
Po MS jsem to neviděl růžově, ale pořád jsem si myslel, že bych draftovaný být mohl. Kdyby se celému týmu vyvedlo mistrovství světa, tak by se nás možná draftovalo víc, někteří by se určitě umístili i výše. Já jsem byl strašně rád za ten draft, otevřel jsem si cestu do zahraničí.  

V poslední době je vaše jméno často skloňováno skrz Josefa Stachuru, reprezentanta České republiky v NHL20. Jak vaše spolupráce probíhá?  
(směje se) S Pepou se známe strašně dlouho. Vyrůstali jsme spolu. Bydlí jedno patro nade mnou. Jak se vydal cestou esportu, tak jsme chvilku pařili i spolu. Teď už se na to zaměřil víc, vypracoval se a byl draftován do Komety. Hrozně jsem mu fandil, dělal jsem mu takového rádce. Jsem jeho velký fanoušek.  

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.