Ještě jedno střídání. Legendy Tony a Phil Espositovi znovu v hráčské výstroji

4. dubna 16:00

Jiří Lacina

Chicago je klub náležící k tzv. „původní šestce“. Přestože patřila spíš k těm slabším, má tahle tradiční organizace svou historii. Současné vedení pochopilo, že by byla škoda nevyužít marketingového potenciálu nabízeného dějinami jejich značky. Mezi tzv. ambasadory klubu patří řada bývalých legend, včetně Bobbyho Hulla nebo Stana Mikity. Nadto dostávají fanoušci čas od času možnost vidět staré bardy přímo na ledě.

V plné výstroji, samozřejmě! 

Ve středu se do ní v rámci propagační akce „One More Shift“ (Ještě jedno střídání), díky níž už byli v United Centeru k vidění Denis Savard, Steve Larmer, Jeremy Roenick nebo Ed Belfour, oblékli bratři Espositovi. Tony dokonce oprášil starou brankářskou masku. Philovi je dnes 77 let, Tony je o dva roky mladší. Oba jsou s Chicagem neodmyslitelně spjatí. 

Na kostce nad ledem proběhlo reprezentativní video s největšími okamžiky z obou velkých kariér. Zamávali bouřící hale, potřásli si rukou s dnešními Jestřáby. Pohled na Tonyho spolu s Camem Wardem nebo Phila s Patrickem Kanem budil úsměv i dojetí.

Od sebe i spolu

Kuriozitou budiž, že spolu oba ontarijští rodáci za Chicago nikdy nehráli. Zatímco útočník Phil brázdil arény NHL už v devatenácti letech právě za Chicago, Tony si na svou premiéru v lize lig počkal do 25 let a proběhla v dresu Montrealu. Za Black Hawks (do roku 1986 se psal název odděleně) pak chytal v letech 1969-84. Phil nosil indiánské logo na prsou v letech 1963-1967, přičemž svůj vrchol zažil později vedle Bobbyho Orra v Bostonu.

Tony je držitelem několika klubových rekordů. Vyhrál pro něj 418 utkání, vychytal 74 nul. Hned v první sezóně za Chicago zaznamenal 15 čistých kont, což bylo nejvíc v lize. Dodnes jde o druhý nejlepší výsledek v historii NHL (lepší byl s 22 shutouty jen George Hainsworth v prehistorické sezóně 1928-29).

V roce 1970 vyhrál Tony Esposito Calder Trophy pro nejlepšího nováčka. V letech 1970, 72 a 74 obdržel Vezinovu trofej pro gólmana roku. Jeho číslo 35 visí od roku 1988 pod stropem haly, aktuálně pracuje jako klubový ambasador.

Zřejmě o něco známější je Tonyho bratr Phil, někdejší držitel rekordu v počtu bodů nasbíraných jednotlivcem za sezónu. V dobách, kdy ho před brankou pravidelně nacházel Bobby Orr, zapsal Esposito v sezóně 1970-71 rekordních 152 bodů (76+76). Orr krasobruslil po celé ploše, Esposito zakončoval. Jeho výkon překonal až Wayne Gretzky.

Za Chicago nastupoval tři a půl sezóny (1964-67). V Bostonu pak šestkrát překonal stobodovou hranici, pětkrát vyhrál kanadské bodování (1969, 71, 72, 73, 74), dvakrát dostal Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče (1967, 74). Nyní pracuje jako hokejový analytik v rádiu Tampa Bay Lightning. Organizaci Blesků pomáhal zakládat a prvních sedm let jí dělal generálního manažera.

Série století

Oba bratři se sešli v národním týmu Kanady při památné „Sérii století“ v roce 1972. Tony odchytal polovinu zápasů, druhou půlku dostal montrealský Ken Dryden. Phil Esposito patřil k tahounům, s 13 body (7+6) se stal nejproduktivnějším hráčem osmizápasové série, která byla první velkou hokejovou konfrontací kanadských profesionálů a ruských strojově trénovaných mužiků.

Nikomu snad netřeba připomínat, jak dramatický její vývoj byl. Sebevědomá Kanada, přesvědčená o své neporazitelnosti, si vůbec nepřipouštěla komplikace. Trenér Rusů Anatolij Tarasov byl ale na svou dobu velmi progresivní a mužstvo připravil tak dobře, že si po čtyřech duelech v zámoří vezlo domů dvě výhry, jednu remízu a jen jednu porážku. Už úvodní duel byl šokem, Sověti ho vyhráli 7:3!

Důležitá úloha je v tomto okamžiku připisována právě Philu Espositovi, jenž ve chvíli, kdy fanoušci přestávali svým hochům věřit, pronesl emotivní řeč. Vyburcoval sebe i ostatní, Bobby Clarke přerazil nejlepšímu hráči Sovětů Valeriji Charlamovovi kotník, a karta se začala obracet.

Vzpomínky

Osobní zkušenost udělal s tehdejší sestavou Kanady uznávaný český rozhodčí Rudolf Baťa. Javorový list si po skončení série střihnul dva přáteláky ve Švédsku a jeden v Praze s tehdejším výběrem ČSSR. „Nebyli to žádní beránci,“ vzpomínal později sudí, jenž dával opakovaně k lepšímu i to, jak byla z Esposita při buly cítit whisky na metry.

Zajímavě vzpomíná na stejného hráče ve své knize „Hockey Stories and Stuff“ Don Cherry, který ho v první polovině sedmdesátých let ve zlaté éře Bostonu trénoval. Ačkoli byl oporou, i na něj časem došlo. Když přišel generální manažer Bruins s tím, že má zajímavou nabídku na výměnu Phila k Rangers, mužstvo bylo zrovna na tripu. Tu novinu šli oznámit Espositovi na hotelový pokoj osobně.

Bylo brzo ráno, v takovou dobu vás obvykle nikdo z managamentu neotravuje. Espositovi okamžitě došlo, kolik uhodilo. „Jestli mi jdeš říct, že jste mě vyměnili, tak rovnou vyskočím tady z toho okna!“ zahřímal směrem k Cherrymu. „Tak můžeš skočit,“ naznačil mu kouč, že se trefil do černého.

Rangers byli v NHL jeho třetím působištěm, po pěti a půl sezónách tady jako devětatřicetiletý ukončil kariéru. Bez Orra už se přes 100 bodů nedostal, přesto prokazoval i ve vyšším věku vynikající střelecké dispozice. Se 717 brankami je dnes za Gretzkym, Howem, Jágrem, Hullem a Dionnem šestým nejlepším střelcem NHL všech dob.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.