Francouz o koronaviru, Litvínovu i virtuální realitě: Simuluji napětí mozku

11. dubna 9:00

Jan Šimek

Zatímco loni dostal jen malinko čichnout, v této sezoně už NHL okusil pořádně a vedl si parádně. Český brankář Pavel Francouz dokázal, že se bez potíží dokáže prosadit i mezi zámořskou elitou. Za Colorado odchytal 34 utkání, připsal si i premiérové čisté konto a mohl přidat i další, kdyby hokej nezastavila pandemie koronaviru...

Co v časech karantény dělá někdejší gólman Plzně či Litvínova? Jak se připravuje? A jak si cení nové smlouvy, kterou s Avalanche podepsal letos v únoru?

Pavle, jaký byl návrat ze zámoří?
Nejdřív jsme si nakoupili věci v Americe a připravili se, že všechno přečkáme tam, jenže jak se to za mořem začalo rozjíždět a rušily se třeba lety mimo Státy, dostali jsme strach, že tam budeme muset zůstat celé léto. Radši jsme koupili letenky, sbalili se a odletěli. Byla to blesková akce, celý barák jsme museli za den odstěhovat. Cesta byla náročná, letů už na výběr moc nebylo. Z Denveru do Chicaga, tam byl čas asi šest hodin, pak do Dublinu, zase dlouhé čekání... Pauzy to hodně natahovaly. 

Takže jste rád, že jste v Česku, že?
Jo, tam ta situace bohužel víc a víc akceleruje. Cítíme se tady bezpečněji.

Co teď děláte?
Po přesunu zpátky do Česka jsme si prošli čtrnáctidenní karanténou. To bylo takové delší. Hodně jsme se nudili, nemůžete nic, ale už je to za námi. Byli jsme i testovaní, takže se už můžeme v rámci možností pohybovat. Všechno se točí hlavně kolem rodiny, což je aspoň v téhle náročné době pozitivní, že jsme hodně se svými blízkými.

Tři vaši spoluhráči byli pozitivně testováni na onemocnění COVID-19. Jak vám v tu chvíli bylo?
Najednou si řeknete, že se vás to týká trochu víc, když kluci onemocněli a byli jsme s nimi v kontaktu. Ten třetí případ už ale s kabinou neměl moc společného. Ten spoluhráč byl už z kolektivu delší dobu pryč a spíš to chytil někde jinde. Na to konto jsem volal na hygienu, jestli bychom se mohli nechat otestovat. Dopadlo to. Všichni jsme byli negativní, takže jsme byli moc rádi.

Jak tým reagoval na pozitivní testy těchto hráčů?
Žádná velká panika nebyla. Jen nám řekli, že měli kluci pozitivní testy a půjde to ven do médií. Řekli nám, ať pořád sledujeme naše tělo a zůstáváme v izolaci.

Jaký máte názor na to, že v basketbalové NBA se zveřejňují konkrétní jména nakažených, zatímco v NHL ne?
Přiznám se, že na tohle názor moc nemám, nijak jsem nad tím nepřemýšlel. Myslím si, že v NHL tím chtějí hráče chránit od mediálního humbuku, a proto to nezveřejňují. Že se to pak nebude řešit třeba ještě příští rok, aby se toho kluka ptali na to, jaké to bylo, když měl koronavirus. Z toho pohledu to vnímám jako dobrý krok.

Sezona se přerušila zrovna ve chvíli, kdy se vám dařilo, že?
V podstatě jo. Já i tým jsme byli v dobrém rozpoložení a směřovali jsme už k finiši, na kterém nejvíc záleželo. Takže nás to samozřejmě mrzí, že jsme to nemohli dohrát. 

Myslíte si, že se sezona NHL ještě rozjede?
Čekal jsem, že se na to zeptáte, ale je to těžká otázka. Taky se ptám spousty lidí. Záleží, jaká bude zdravotní situace v Americe, podle toho se bude všechno odvíjet. Liga se určitě bude snažit, aby se rozjela, snížily se finanční ztráty a dohrála se sezona. 

Hry? Ne! Roční mimčo dá zabrat

Jak se v tuto chvíli udržuje hokejový brankář?
Je to složité. Jde o fyzickou činnost, kterou těžko nějak nahrazujete. Spíš pracuju na mentální stránce, na to jsou různé pomůcky. Mám takové počítačové tréninky, kde mohu simulovat tlak a rychlé rozhodování. Snažím se aspoň udržet hlavu v zápřahu.

Jak takový trénink vypadá?
Jeden mám normálně na počítači, druhý ve virtuální realitě. Není to nic spojeného přímo s hokejem, spíš je to trénink mozku, kdy musíte rychle vyhodnotit situace. Mělo by vám to simulovat mentální napětí, které přichází v bráně. 

Můžete o tom prozradit víc?
Jste třeba ve studiu, kde vidíte různé tvary. Ty různým způsobem problikávají, a vy pak musíte třeba co nejrychleji ukázat na nějaké pořadí, co se ukázalo předtím. Takže musíte použít paměť i rychle rozhodování. Pak jsou tam takové hry. V ruce máte pálku, ze čtyř míst na vás může vyletět míček, který zrychluje i zpomaluje, vy tam do toho máte někde spoluhráče, který se vám na chviličku ukáže.

Z jednoho z těch čtyř míst vylítne míček a vy ho musíte odpálit na místo, kde byl ten spoluhráč. Je to vyvinuté přímo na to, aby to simulovalo sport pro mozek. Využívá to hodně hráčů amerického fotbalu, používá se to i v hokeji pro hráče i pro brankáře. Umí to ten mozek takhle hezky nastimulovat, takže si myslím, že v tom je to určitě přínosné.

Když jsme u té virtuální reality, u her na PC nebo PlayStationu nerelaxujete?
Moc na to nejsem. Jako mladší jsem hrál dost, ale teď už není tolik času. Máme roční mimčo, to nás během dne zaměstnává hodně. (směje se) 

Pojďme zpátky k hokeji. Na konci února jste podepsal novou dvouletou smlouvu. Potěšila vás hodně?
Samozřejmě, že ano. Vyjednávání ani nebylo nijak dlouhé, protože zájem byl v tu chvilku oboustranný a byla to jen otázka toho, kdy se obě strany potkají tak, aby byly obě spokojené. Pak když se to jednání zintenzivnilo, byla to otázka dvou, tří dnů. Byl jsem určitě rád, že se to smázlo takhle rychle. Pak se člověk samozřejmě cítí i jinak, když ví, že další dva roky by mohl být součástí tohoto týmu.

Vnímal jste to i jako určité zadostiučinění?
Svým způsobem jo. Samozřejmě jsem nevěděl, co od toho čekat, když jsem odcházel do zámoří. To, že tam teď třeba budu mít možnost hrát delší dobu, je pro mě velká radost.

Coloradu se zranil Philipp Grubauer a vy jste musel do akce. Začal jste dvěma porážkami, vkrádaly se vám do hlavy pochybnosti?
Mentálně to je těžké, ale zase jsem neměl důvod o sobě pochybovat. V té době už jsem sám sobě dokázal, že NHL chytat můžu a umím pomoci týmu. Snažil jsem se tomu věřit. Taky záleží na celém týmu, jak hraje. Nezačali jsme nejlépe, ale přišla šňůra výher a každý se pak na vás dívá jinak. Ve sportu se to může vždycky otočit jinam, je důležité mít pokoru.

Jak jste snášel náročné "back to back" zápasy?
Třikrát jsem vyběhnul do dvou zápasů za sebou a musím říct, že nejhorší to bylo asi, když jsme hráli jeden večer v Carolině, oni hodně bruslili, tlačili nás a měli hodně střel, a druhý den jsme pak hráli v Nashvillu. To se přiznám, že tam jsem na sto procent nepočítal s tím, že by mě nechali hrát i druhý den, ale trenér přišel a ptal se, zda jsem v pohodě na to, abych chytal i další den.

Co říkal tým na to, že jste najednou jedničkou?
Bylo to pozitivní, spoluhráči se mě snažili podpořit. Samozřejmě se snažili hrát přede mnou co nejlépe, ale necítil jsem, že by o mě někdo v tu chvíli pochyboval, nebo někde za zády říkali, že to je v pytli, když se zranil "Gruby" a teď musí chytat "Frankie". Nic takového neproběhlo. Kluci byli naopak pozitivní a cítil jsem od nich důvěru, což mi pomohlo.

A jaká byla reakce německého gólmana Grubauera?
Vycházíme spolu dobře. Je vidět, že jsme oba z Evropy. Máme podobné uvažování, mentalitu. Rozumíme si.

Jaký máte pocit z posledních odchytaných týdnů? Myslíte si, že jste svými výkony dal nové smlouvě razítko?
Možná, že jo. I když tu smlouvu jsem si asi zasloužil tím, co bylo předtím. Zároveň když ale viděli, že jsem byl schopný chytat jako týmová jednička, dodalo jim to takový ten pocit, že toho nelitovali a nijak nepochybovali. 

V Coloradu s vámi působí útočník Martin Kaut, pomáháte mu?
My jsme tam přišli spolu, takže jsme se starali o sebe tak nějak navzájem jeden o druhého. Nejvíc pod křídla si mě vzali asi kustodi, kteří se motají kolem týmu. Ti vás provedou, ukážou vám, co a jak. Ale v organizaci je spousta lidí, kteří vám pomáhají a můžete se na ně obrátit, když je nějaký problém.

Koukáte i na české brankářské kolegy v NHL – Davida Ritticha s Petrem Mrázkem?
Samozřejmě sleduju sestřihy a výsledky zápasů, takže takhle alespoň na dálku jsem české kluky sledoval. Brankářů tam nemáme tolik, takže jsem byl určitě rád, že se oběma hodně dařilo. Byly za nimi dobré výsledky a pomáhali svým týmům vyhrávat. 

V Litvínově zestárli o pár let

Stíhal jste sledovat i dění v extralize?
Samozřejmě. Extraligu na dálku sleduji, hlavně Plzeň a Litvínov, což jsou takové dvě moje srdeční destinace. Litvínovu jsem fandil do poslední chvíle. Myslím, že tam všichni z těch nervů duševně zestárli o pár let. Na druhou stranu to zachránili, což je důležité. Věřím, že se z toho poučí a příští rok už takové starosti mít nebudou.

V sobotu bude mít premiéru dokument Cheza je jen jedna z dílny Bez frází. Kouknete se na něj?
Určitě, samozřejmě. Někdy v únoru jsem viděl trailer a říkal jsem si, že to bude super pořad. Hrozně moc se na to těším.

Vraťme se zpět k vám a Coloradu. Jste s týmem v kontaktu? Máte čerstvé informace o NHL?
Jednou za čas máme větší konferenční hovor, kde je celý tým a mluví k nám třeba zástupci hráčské asociace s tím, jaké jsou možné scénáře. Ty se samozřejmě každý týden mění, takže těžko soudit.

Co vás čeká v dalších týdnech? Máte od klubu program, jak se nyní udržovat?
Mám plán na doma, kde mám rotoped. Snažím se něco dělat, ale samozřejmě fyzickou námahu, na kterou je tělo zvyklé, je těžké nasimulovat v domácích podmínkách. Chtěl bych jít co nejdřív na led, abych se mohl sklouznout. Aby na to člověk nezapomněl. Přece jen je to asi měsíc, kdy jsem stál naposledy na bruslích, což není moc příjemné. 

V těchto dnech mělo začít play off. Jaké to je být místo toho doma?
Je to zvláštní pocit být doma takhle brzo. Řešili jsme to i s rodinou, že je to divné, že jsem takhle brzy doma nikdy nebyl. Najednou vidím i město z jiné perspektivy. Většinou, když se vracím, je už rozběhlé jaro. Zvláštní pocit. Člověk nosí v hlavě, že měly probíhat boje v play off.

Hodně se řeší, jestli NHL začne, případně kdy a jakým způsobem. Jestli se dohraje základní část, nebo se půjde do rovnou do play off. Byl byste pro pár utkání navíc pro rozehrání?
Myslím, že pro všechny hráče by bylo lepší, aby se raději rozehráli, ale záleží v jakém čase se budeme bavit o rozběhnutí ligy. Myslím si, že jít rovnou do play off by pro všechny týmy bylo těžké, na druhou stranu by to bylo pro všechny stejné. Asi by to nebyl top hokej, ale hráči by se s tím nějak poprali. 

Jak dlouho vám osobně trvá, než se dostanete do zápasového rytmu? Potřebujete coby brankář delší čas?
Dřív mi to trvalo déle, když jsem byl zvyklý na režim extraligy, kdy máte před sezonu šest týdnů přípravy a deset přípravných zápasů. To samé pak bylo v KHL, ale v NHL je všechno tak nasycené, že člověk má jako gólman dva, tři přípravné zápasy a jde rovnou do sezony. To pro mě bylo něco nového, ale zvykl jsem si na to. Myslím, že stačí jeden, dva, tři zápasy a člověk už se cítí jakžtakž.

Kdyby se sezona dohrávala v létě a hned se navázalo na nový ročník, bylo by to fyzicky náročnější pro hráče, nebo pro brankáře?
Těžko posoudit, ale osobně si myslím, že je to pro všechny náročné asi stejně. Pro hráče víc fyzicky, ale pro brankáře víc mentálně, protože by si nikdo pořádně neodpočinul. Nová sezona by se nalepila na tuhle a jelo by se dál. Je to zajímavá představa, ale těžko hádat, co nás čeká. Ať už se rozhodne jakkoliv, budeme se s tím muset všichni popasovat. 

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.